VIOLIN – Milan Pala

JOSEPH PAULI

Giuseppe Tartini (1692 – 1770) – Sonata in Re maggiore per violino solo

1. Andante cantabile

2. Allegro assai

3. Largo (T. Tasso)

4. Minuetto. Moderato. Allegro assai

JAN H. BURSÍK

Benjamin Godard (1849 – 1895) – Sonata II op. post.

5. Molto moderato e pomposamente

6. Rigaudon. Vivace

7. Adagio ma non troppo. Moderato

8. Bourrée. Allegretto non troppo

PAOLO FALCO

Eugène Ysaÿe (1858 – 1931) – Sonata no.5, op. 27

9. L’ Aurore. Lento assai

10. Danse Rustique.

11. Allegro giocoso molto moderato

JAN H. BURSÍK FILIUS

Sergej Prokofiev (1891 – 1953) – Sonata for solo Violin op. 115

12. Moderato

13. Andante dolce

14. on brio. Allegro precipitato

BRONISLAV ET JAN H. BURSÍK FILIUS

František Gregor Emmert (1940 – 2015) – Sonata (1996)

15. Lento. Con moto

16. Delicamente con molto calma

17. Sostenuto. Vivo leggerissimo

18. Fuga. energico

19. Pascal Manolios (1965) – Sonata tabella (2016)

Milan Pala – husle

Recorded in Státní zámek Bučovice, September 2016

Sound Director and Mastering: © Rostislav Pavlík ● Music Director: Milan Pala
Executive Producer: Rostislav Pavlík ● Notes: © Bronislav Bursík
Translation: © Jana Irshai ● Graphic Design and Photography: © Julian Veverica

Housle jsou jednou z mála věcí, na jejichž vzhled a způsob stavby nemělo vliv plynutí několika staletí. Jejich konstrukce se během téměř 400 let nezměnila, a když, tak pouze v detailech. Je naprosto běžné, že stovky let staré nástroje nejsou pouhými artefakty v muzeích, ale jsou funkční, denně používané na koncertech. I přesto, že staré housle jsou všudypřítomné, stále opravitelné, v každém století vznikaly a vznikají nové nástroje, které odráží módní prvky své doby a zachycují důležitý vývoj jak po estetické, tak po zvukové stránce. Mistrovské nástroje nejlepších soudobých houslařů se tak stávají rovnocenným partnerem nástrojů postavených v minulosti. Dnes se na světových pódiích střetávají staré a nové nástroje, a to jak v orchestrech, kvartetech nebo v rukách sólistů, a tvoří společně zvuk, ze kterého by se jen stěží dalo rozeznat, že nástroje mezi sebou od jejich vzniku dělí i stovky let.
Na tomto unikátním CD se na jedné straně vracíme díky houslím Paola Falca a Josepha Pauliho až do 18. století a na druhé straně prostřednictvím českého houslařského rodu Bursíků, Janem H. Bursíkem, Janem H. Bursíkem mladším a Bronislavem Bursíkem, do současnosti.
Housle z konce 18. století postavil Joseph Pauli, houslař z rakouského Lince působící od roku 1812 ve Vídni. Na jeho práci je patrný vliv Stainera a J. G. Thira a později italský nádech, zejména rukopis rodu Amati. Tento jemný nástroj subtilních a elegantních tvarů má již nízké klenutí italského stylu a jeho osobitně kaštanový lak dodává nástroji krásný vzhled a barevný zvuk.
Housle „Allegretto“ postavené v roce 2014 Janem H. Bursíkem jsou vrcholnou prací tohoto zakladatele rodu Bursíků. Jemná práce s ohledem na detaily se snoubí s estetikou celého nástroje. Mistrův cit pro lak dodal kvalitnímu dlouho sušenému dříví prostorový efekt a jeho zlatojantarová barva rozsvěcuje celý nástroj. Inspirací pro tyto housle, které uchvátí svým vyzrálým a tmavě zbarveným zvukem, byl model Antonia Stradivariho z období kolem roku 1715.
Italský houslař Paolo Falco postavil tento nástroj v roce 1751 v Cremoně, tedy v době a místě, které se staly inspirací pro budoucí houslařské generace. Tento houslař se inspiroval prací Carla Bergonziho. Jeho nástroj s nízkou klenbou a ušlechtilými detaily je špičkovou ukázkou práce cremonských mistrů. Pravidelná hustá léta na vrchní desce a krásně žíhaný javor na spodní desce společně s olejovým zlatohnědým lakem přidávají nástroji na kráse, půvabu a zvučném tónu.
Housle „Gennaro“ z roku 2010 od Jana H. Bursíka mladšího byly od počátku stavěné s největší precizností a důrazem kladeným na výběr kvalitního a starého dřeva pro účast na Mezinárodní houslařské soutěži v německém Mittenwaldu. Tento nástroj modelu Stradivari má jemné linie, hustá léta na smrkové desce a silné žíhaní na zadní javorové desce a díky zlatočervenému olejovému laku je elegantní a ušlechtilý ve vzhledu i v široce zbarveném tónu. Na Mezinárodní houslařské soutěži získal téměř plné hodnocení za zvuk a celkově se umístil na 15. místě z více než 180 nástrojů z celého světa.
Housle „Omayra“ postavili na přání pro Milana Paľu v roce 2015 Bronislav a Jan Bursíkovi. Na těchto houslích, inspirovaných modelem Antonia Stradivariho, použili desítky let vyzrálý italský smrk a hluboce žíhaný bosenský javor. Housle s výjimečně širokým a nevšedně zbarveným tónem vznikly jako vzpomínka na neštěstí, které se stalo v Kolumbii ve městě Armero v roce 1985. Mladá dívka Omayra Sánchez Garzón zůstala po erupci sopky Nevado del Ruiz uvězněna v bahně a již se ji nepodařilo zachránit. Jan a Bronislav Bursíkovi postavili s jemností a citem housle nesoucí jméno této dívky, aby její hlas prostřednictvím houslí a hudby promlouval ke světu.

text: Bronislav Bursík

Sonáta je tu už vyše 400 rokov. Nie je dôležité sa dohadovať, kedy vznikla (približne na konci 16. storočia). Podstatné je, že za toto relatívne dlhé časové obdobie získala status, ktorý neprináleží ani mladšiemu sláčikovému kvartetu či mohutnejšej symfónii. Spočiatku bola viac didaktickým cvičením, neskôr priestorom pre demonštráciu technickej bravúry, potom výskumným laboratóriom foriem až napokon zväzkom filozofických úvah a mystic-kých učení. Sonáta má množstvo mutácií nástrojového obsadenia, ktorého možnosti sú prakticky nekonečné. Zo všetkých „klasických“ sólových či nástrojových kombinácii majú sonáty pre sólové husle výnimočné postavenie. Pre skladateľov i interpretov patrí preto medzi absolútne kompozičné a interpretačné výzvy.
Päť sonát tohto albumu tvorí reprezentačný prierez histórie druhu dokumentujúc tak jeho jedinečnosť. Tartini, Godard a Ysaÿe boli sami husľovými virtuózmi rozširujúcimi technické i výrazové možnosti nástroja demonštrujúc tak rapídny progres jeho idiomatiky. Jednotlivé prvky sa zdanlivo premietajú z jednej sonáty do druhej, no vždy v novom kontexte a na vyššej kvalitatívnej úrovni štruktúry a expresie. Napokon neoklasicistická trojčasťová stavba Prokofieva i expresívna Sonáta mystika Emmerta sú dokladom rozmanitosti média neutíchajúceho ani v hudbe 20. storočia. Elementom, ktorý všetkých päť diel spája do jedného jedinečného zážitku, je práve ten ušľachtilý a farebne bohatý tón huslí inšpirujúci zástupy tvorcov od nepamäti.

text: Marián Lejava

Vydané s podporou mesta Brna